Ukaž mi paznehty

Na pastvině za domem farmáře Ivana Hrbka ve Hvozdu u Litovle je nutné našlapovat opatrně, protože voda z červnových povodní udělala z části pozemku močál. Ať se zemědělec snažil sebevíc, před pravidelnou roční kontrolou se bahna nezbavil. Nad špinavýma nohama krav a koz mávne inspektor rukou, ale nad přerostlým paznehtem ležící dojnice se zamračí.

„U ekologicky chovaných zvířat je důležité, aby byla v pohodě, a neupravené paznehty krávu stresují,“ vysvětluje Roman Rozsypal, ředitel kontrolní organizace Biokont z Brna, a prozrazuje další fígle, jak poznat, zda zvíře prospívá. „Kráva je přirozeně zvědavá, takže když k vám do pěti minut nepřijde a nezačne si vás dlouze prohlížet, není něco v pořádku. Důležité je všimnout si případných otlaků, oděrek, kvality srsti a celkové kondice.“

Inspektor Rozsypal odebírá vzorek bílého prášku na poli v Břestu u Kroměříže.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Zvířata na biofarmách musí mít stálý přístup na pastvu nebo aspoň do výběhu a dostatek místa při ustájení. Žrát můžou pouze ekologická krmiva, což je v případě farmy pana Hrbka tráva, seno a ječmen z vlastních pozemků. „Je dobré, když zákazník vidí zvíře, jak se volně pase. Normálně stojí krávy celý život uvázané v kravíně jako stroj na mléko, zatímco u nás si můžou vybrat, jestli chtějí na sluníčko nebo do stínu. Kozy ukusují květy pampelišek…“ líčí bioidylku na své farmě Ivan Hrbek.

Vybrat si pak může i zákazník - ve Hvozdu je nejžádanější mléko od dojnice Natálie, které má kolem sedmi procent tuku. V prodejně ve dvoře jsou k mání i kozí sýry a pomazánky. Na maso prodávají Hrbkovi kusy ze stáda skotského náhorního skotu na vzdálenějších pastvinách. „Když vidím, že zvíře neprospívá, tak si ho můžu udělat k obědu,“ nevidí farmář důvod, proč by měl udržovat stáda ve formě za každou cenu s pomocí zapovězené chemie v lécích či vitamínových přípravcích.

Podvádíš? Vrať peníze!

„Za týden jde stejně na jatka, protože už málo dojí,“ vysvětluje farmář Hrbek inspektorovi Rozsypalovi, proč stračeně, která je jinak v pořádku, nezkrátil paznehty. Při kontrole musí předložit mimo jiné evidenci o léčení zvířat, o jejich očkování a krmení.

Kráva je přirozeně zvědavá, takže když k vám do pěti minut nepřijde a nezačne si vás dlouze prohlížet, není něco v pořádku.Roman Rozsypal, inspektor

„Inspektor nesmí být naivní a musí si umět spočítat třeba to, jestli farmář dokáže ze svých pozemků uživit příslušné množství dobytka, jak uvádí v dokumentech,“ popisuje Roman Rozsypal. Když něco nesouhlasí, přijde na řadu účetnictví, kde inspektor hledá, jestli zemědělec třeba nenakoupil zakázané syntetické vitamíny a minerály nebo konvenční osivo, pro které neměl výjimku.

Vzorky krmiva bude zkoumat pražská laboratoř.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

„Pokud se něco takového zjistí, je to neodstranitelná chyba, takže se zahájí správní řízení,“ upozorňuje inspektor. Zatímco ještě v polovině 90. let by hříšník nemusel platit pokutu, jenom by jako ekologický zemědělec skončil, dneska by musel vracet všechny dotace a platit penále.

„To může být pro podnik likvidační,“ podotýká Roman Rozsypal. Vzpomíná, jak před lety coby vystudovaný agronom při kontrole odhalil obilný lán v jižních Čechách, který byl pohnojený zakázanými látkami a postříkaný herbicidy. „Všiml jsem si, že na poli úplně chybí plevel a že pšenice je nápadně tmavě zelená. Později jsem v účetnictví podniku našel, že opravdu udělali, co neměli.“

Nemůžu si být jist, že mi přes pole nepřejede traktorista z družstva s postřikovačem, ze kterého kape nějaký sajrajt, nebo to sem nenafouká vítr při ošetřování sousedního pole. Ivan Hrbek, ekofarmář

V případě podezření, třeba i na základě udání souseda v rámci vzájemných sporů, má inspektor nárok odebrat vzorek půdy, krmiva či plodiny, který pak zkoumá laboratoř Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Přestože ani biopotraviny nejsou úplně čisté, koncentrace zbytků škodlivin jsou v nich zpravidla na neměřitelné úrovni a jsou způsobeny celkovým znečištěním životního prostředí. „Vždyť zbytky DDT (jeden z nejstarších přípravků na hubení škůdců, který je u nás 25 let zakázaný - pozn. aut.) najdete i v Antarktidě v mléce mrožích samic a v naší půdě se budou vyskytovat možná ještě pět set let,“ říká Roman Rozsypal.

Housenka = dobré znamení

Manželé Vymětalovi z Břestu u Kroměříže pěstují ekologické ovoce a zeleninu přes dvacet let. „Na co chemii? Ohnout se a vytáhnout plevel nebo pokopat záhonek je přece přirozený pohyb pro člověka,“ vysvětluje paní Danuše své zapálení pro biopotraviny. Co na tom, že při ručním ošetřování pole na ně celý den dotírají komáři, pálí slunce a rostliny jim před očima žerou škůdci. Část z více než padesáti druhů plodin jim navíc zatopila voda, takže letos počítají s minimálními výnosy.

Proti škůdcům se v ekologickém zemědělství většina chemických látek nesmí používat - na sn. mandelinka bramborová.

FOTO: ČTK

„Jindy to bývá tak, že když se něco nepovede, vynahradí nám to zase něco jiného, ale letos je bída se vším,“ ukazuje Danuše Vymětalová na vzrostlý kopr zasažený mšicemi a cibulku, kterou vzali útokem dřepčíci. Kdo by čekal, že právě škůdci budou ekologické zemědělce, kteří jsou na ně bez postřiku krátcí, přivádět k šílenství, pletl by se. Naopak. Zvlášť když dorazí kontrola, je to spolu s plevelem nejlepší důkaz toho, že plodiny nejsou zasažené chemikáliemi. Zákazník, který v salátu najde housenku, by měl tedy podle všeho zajásat.

„Nemůžu chtít milión, ale na živobytí to stačí,“ říká mi farmářka, zatímco inspektor pro jistotu odebírá z pole vzorek bílého prášku, aby nechal v laboratoři potvrdit, že jde skutečně, jak předpokládá, o drcený přírodní vápenec. Zemědělci se dušují, že voda, kterou měli během povodní v roce 1997 na pozemku, s sebou nepřinesla nic škodlivého. „Nechali jsme udělat rozbor a bylo to v pořádku. I tak jsme ale začínali znovu,“ narážejí na dvouletou lhůtu, během které se z konvenčního pole při dodržení všech pravidel stane ekologické.

Biojablka pod Temelínem

„Na hektar spadne za rok jako součást prachu v průměru zhruba patnáct až dvacet kilo dusíku, ale jsou oblasti, kde je to i šedesát, k tomu řada dalších látek. Není zkrátka možné vypěstovat úplně ekologicky čisté potraviny,“ líčí Roman Rozsypal stav životního prostředí v Česku s tím, že biopotraviny i přes okolnosti, které nelze ovlivnit, obsahují proti běžným produktům jen zlomek škodlivin.

Inspektor Roman Rozsypal si na ekologické farmě prohlíží krávu s přerostlým paznehtem.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Někdy při kontrolách dochází i k zajímavým paradoxům. „Vím například o osmihektarovém jabloňovém biosadu pod Temelínem, kde je dokonce prokázán výskyt radionuklidů nižší než dvacet kilometrů vedle, a to z jednoduchého důvodu - protože jsou tam věže. Pokud je ale někde zatížení životního prostředí přes limit, nesmí se tam produkovat ani konvenční potraviny,“ upozorňuje inspektor.

Farmář Hrbek z Hvozdu k tomu dodává: „Máme výhodu, že jsme mimo zdroje znečištění. Olomouc je 35 kilometrů daleko, a navíc po směru větru. Nejčastěji to fouká od severozápadu, takže nějaká průmyslová aglomerace je až kolem Liberce 250 kilometrů od nás.“

Kozy farmáře Hrbka jsou při dojení zvídavé, což vypovídá o jejich dobré kondici.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Přesto nemá Ivan Hrbek klid a své pozemky chodí několikrát denně kontrolovat. „I když vědomě neaplikuju žádné chemikálie, nemůžu si být jist, že mi přes pole nepřejede traktorista z družstva s postřikovačem, ze kterého kape nějaký sajrajt, nebo to sem nenafouká vítr při ošetřování sousedního pole, které patří konvenčním zemědělcům. Člověk to musí hlídat, a když vidím, jak jedou, tak všeho nechám a jdu se projít po pastvinách. Jak mě vidí stát na poli, dají si pozor.“

Koupit, či nekoupit?

Ivan Hrbek, bývalý učitel odborných předmětů na střední ekonomické škole, si s manželkou Blankou pořídili první kozy v roce 1996 a sýr a jogurt začali vyrábět nejprve jen pro vlastní spotřebu. „Dodneška jsme taky svými zákazníky, takže proč bychom kozy nacpávali chemikáliemi? Podvodníky najdete všude, ale domnívám se, že mezi ekologickými zemědělci je jejich koncentrace silně pod průměrem celé společnosti. Můžou si být totiž jisti, že jednou za rok jim přijde kontrola, která bude po všem pátrat, takže jaký by to byl přínos? Fixlovat kvůli pšenici, kterou jsem koupil o padesát korun na metrák dráž, se nevyplatí.“

Zákazníci mají občas pochybnosti hlavně u zeleniny a ovoce, které nejsou balené, ale my jim říkáme, že naši dodavatelé mají certifikáty, které jsou u nás k předložení.Miluše Anyalaiová, majitelka bioobchodu

Někteří zákazníci v maloobchodech si to ještě v hlavě srovnávají a váhají. „Občas mají pochybnosti hlavně u zeleniny a ovoce, které nejsou balené, ale my říkáme, že naši dodavatelé mají certifikáty, které jsou u nás k předložení, a pak už je to na lidech, jestli věří nebo nevěří,“ říká majitelka pražského bio obchodu Miluše Anyalaiová.

K Miluši Anyalaiové (vpravo) chodí do strašnického obchodu Mňam bio nakupovat hodně maminek.

FOTO: Petr Horník

Všimla si, že mezi její stálé zákazníky zdaleka nepatří jenom dobře zajištění lidé, ale taky třeba matky samoživitelky. „Zastaví se pro dvě tři jablíčka, pro mrkev nebo brokolici a ušetří na něčem jiném. Je vidět, že nová generace maminek už přemýšlí trochu jinak.“

Václav Jílek se narodil v jihočeských Holašovicích proslavených zachovalými stavbami selského baroka, díky nimž byla vesnice v roce 1998 zapsána do světového dědictví UNESCO. Dnes se však do této malebné vesničky řada turistů sjíždí také kvůli kamenům vztyčeným na louce za humny, kde ti citlivější z nich přicházejí ke zcela nevšedním zážitkům. Při stavbě zdejšího energetického kruhu nebylo totiž nic ponecháno náhodě.

„Kameny jsem obdivoval odmala,“ přiznává Václav Jílek, který má v Holašovicích firmu na výrobu ekologických briket. Poté, co před více než osmi lety na návsi vybagroval velký kámen, který vadil při sečení, ho kameny začaly přitahovat opět. Brzy se začal rozhlížet po dalších a jednoho dne ho napadlo shromáždit je v nějakém smysluplném tvaru na vlastním pozemku. Od začátku však chtěl, aby z nich mohli mít užitek i ostatní. A protože znal knížky o energii krajiny psychotronika ing. Pavla Kozáka z nedalekých Českých Budějovic, obrátil se na něj o radu.

„Pro stavbu energetického kruhu, kterou jsme od té doby zamýšleli, bylo potřeba najít celkem 26 žulových kamenů. A ne ledajakých. Kameny totiž musely být takzvaně živé. Znamená to, že díky své vnitřní struktuře dokážou kumulovat energii vycházející ze Země,“ vysvětluje dnes Václav Jílek. Nepochybuje o tom, že ze stejného důvodu stavěli kameny ve volné přírodě i naši pohanští předkové Keltové.

Stonehenge

FOTO: archiv, Právo

„Nedaleko Holašovic se nachází keltské opidum Třísov a já jsem tu tak vlastně jen oživil starodávnou tradici. Keltové měli určitě dobrý důvod, když se s některými kameny tak dřeli. Věděli, že útvary, které z nich postaví, dokážou vyzařovat kladnou energii, která člověka může léčit a také ho dokáže zklidnit a pomoci mu v jeho vnitřním duchovním a osobním růstu.“

Každý kámen, který Václav Jílek při přípravě stavby našel v okolí, bylo nejprve nutné proměřit virgulemi, zda je opravdu takzvaně živý, a pokud tomu tak bylo, bylo nutné jej transportovat na louku. Často to prý byla fuška, při níž musela pomoci moderní technika. Kameny umístěné v kruhu váží i několik tun, přestože schopnost kumulování energie s jejich velikostí nijak nesouvisí. „Vždycky když jsem objevil nějaký kámen, nedočkavostí jsem ani nespal,“ vypráví muž, který dostatečný počet „živých“ kamenů nashromáždil v průběhu osmi let.

Energie, která je zadarmo

Pro stavbu byl v tomto případě zvolen útvar zvaný kromlech, což je okrouhlé seskupení jednotlivých menhirů s jedním kamenem uprostřed, podobně jako tomu je v komplexu megalitických památek Rollright Stones v Anglii. Holašovický kruh, jehož stavbu řídil ing. Pavel Kozák, má v průměru třicet metrů a síla všech kamenů působí ve vzájemné synergii. Ke kruhu patří i opodál stojící samostatný megalit o váze devatenácti tun, který v Holašovicích nazývají Skálou. Mezi ním a kruhem také existuje energetická vazba.

„Citliví lidé se po pobytu v kruhu zbavují svých bolestí, cítí brnění či příval tepla v různých částech těla atd. Aby energie mohla na jedince působit opravdu účinně, je však třeba, aby byl v kruhu sám. Místo u opodál stojícího kamenného obra je zase vhodné ke třídění myšlenek a také tu z člověka rázem padá stres i únava,“ říká Václav Jílek.

Sám však energii kamenného kruhu zatím využívá jen zřídka, o to víc ho však těší, že si jej oblíbila jeho manželka, sousedi a také ho pravidelně navštěvuje mnoho lidí z okolí. Kameny, jež shromáždil, jsou pro něj téměř bytostmi, a některé proto mají i jméno. „Ještě ale nejsme hotovi. S kamarádem Františkem Eiblem a jeho vnukem Janem Kovářem živé kameny hledáme dál a rád bych z nich postavil tzv. dolmen, což je kamenná „kaplička“, která našim sloužila jako jakýsi soukromý meditační prostor.“

Ocitnete-li se u Českých Budějovic, určitě zajeďte do nedalekých Holašovic pobýt v této jedinečné kamenné stavbě.

FOTO: Věra Keilová, Právo

Jihočeský Stonehenge byl pro veřejnost otevřen 28. srpna loňského roku a od té doby jej navštívily tisíce lidí. Každý víkend se jich tu sejde kolem dvou set a zdaleka to nejsou jen návštěvníci z Čech.

Podle psychotronika Pavla Kozáka význam této stavby na našem území v budoucnu ještě vzroste. Už teď prý vyčistila geopatogenní zóny v okolí více než jednoho kilometru. Důkazem, že skutečně jde o místo se zesílenou energií, může být i to, že v prolukách mezi kameny v zimě spolehlivě roztával sníh, ačkoliv všude kolem se držel. Sněhová pokrývka tu zůstala, až když teplota klesla pod tři stupně pod nulou.

Když jsem český Stonehenge navštívila, bylo léto, a tak přicházel v úvahu jiný pokus, a to vyzkoušet údajné působení energie na vlastní kůži. Přesně podle instrukcí Václava Jílka jsem vstoupila do kruhu, ohlídala si, abych v něm byla sama, a pak se z něj po stanovenou dobu dívala směrem k vesnici a poté se otočila k lesu. Bylo mi nádherně, ovšem to v tak krásné krajině považuju za zákonité. Zvláštní vjem přišel, až když jsem vykročila z kruhu a vydala se směrem ke stojícímu solitéru zvanému Skála. Působil jak magnet. Pak nešlo udělat nic jiného než ho obejmout a poddat se zvláštnímu přívalu čehosi nesmírně příjemného.

Pyramida sto kilometrů od Prahy

Václavu Blažejovskému v Březně na Chomutovsku, kde bydlí, přezdívají „doktor“. Už deset let totiž usilovně zkoumá, jak na zdraví člověka působí pyramidy patřící dodnes k záhadám. To, co zjistil, zní až fantasticky, ale bývalý brusič skla si za tím stojí.

„Před lety mi kamarád půjčil zajímavou knihu o pyramidách a od té doby jsem ztracený. Začal jsem dělat pokusy a pokračuju v nich pořád. Dodnes jsem dal dohromady desítky pyramid, celkem z jedenácti materiálů, a fungovaly všechny. Jednou jsem například nabral vodu od kamaráda z bazénu a poté, co jsem ji na noc dal pod pyramidu, byla ráno čistá a sinice byly mrtvé na dně. V tomhle stavu voda vydržela čtyři roky a nesmrděla.

Pro celkové posílení je prý dobré vystavit působení pyramidální energie celé tělo na třicet minut denně.

FOTO: Věra Keilová, Právo

Nebo jsem přes léto dal na zahradu pod pyramidu kus vepřové kýty. K masu se nepřiblížila jediná moucha a nezkazilo se. Za pár týdnů úplně seschlo, jen odkapal tuk. Prostě se konzervovalo. Na to ale přišli už jiní, já si to jen ověřil.“ Američané například pyramidu využívali k uchovávání potravin a ukázalo se, že zůstaly nejen dlouho čerstvé, ale byly také chutnější. Energie, která se v nich koncentruje, tedy zřejmě znemožňuje množení bakterií a mikroorganismů.

„Nejsem žádný mistr světa, mojí laboratoří je kuchyň a slovo zázrak nemám rád, ale tohle je přinejmenším zajímavé. Pyramida je silný energetický zářič, o tom není pochyb, a je k naší velké škodě, že ji nevyužíváme víc, abychom posílili svoje zdraví,“ tvrdí Václav Blažejovský.

V pyramidě, kterou Václav Blažejovský vystavěl na svém pozemku, je pohodlné lůžko (vlevo). Zcela novou kvalitu údajně získá voda v láhvi, když na ní působí energie pyramidy (vpravo).

FOTO: Věra Keilová, Právo

Stěny egyptských pyramid mají sklon necelých 52 stupňů. Je však vypočítané, že má-li pyramida fungovat v naší zeměpisné šířce, je třeba, aby stěny se základnou svíraly úhel 65 stupňů. Boční stěny, které se ve starověkém Egyptě nazývaly tvářemi, musí směřovat přesně ve směru sever-jih, východ-západ.

Pyramidu, kterou má na svém pozemku Václav Blažejovský, navštěvují lidé za účelem ozdravění ze všech koutů republiky i ze Slovenska. Nedávno ale jednu s kolegou Zbyňkem Pliskou dostavěl i ve slovenských lázních Meder, kde se léčí nemoci pohybového ústrojí. „Klasickým cvičením pacienti dosáhnou zlepšení během měsíců, v kombinaci s působením pyramidální energie to však lze zkrátit na několik týdnů.“

Jak nejsnáze léčit koně

Podle Blažejovského nemoci vznikají v důsledku nedostatku bioenergie, kdy tělo ztrácí sílu, a pyramida mu ji dokáže vrátit. Díky tomu může pak člověk zdolat jakýkoli zdravotní problém mnohem snáz. Stejně pozitivně pyramidy působí i na zvířata či rostliny. Žokej Josef Váňa, který drží rekord pětinásobného vítězství Velké pardubické, si proto nechal už před lety na svém ranči postavit přístřešek ve tvaru pyramidy, pod nímž ošetřuje své koně, kteří pak vyhrávají dostihové závody.

Pod pyramidálním kuželem ošetřuje své závodní koně i špičkový žokej Josef Váňa.

FOTO: Věra Keilová, Právo

Při jakémkoliv zdravotním problému včetně chronických zánětů, bolestí, lupénky, ekzémů atp. je podle stavitele pyramid z Chomutovska vhodné lehnout si pod tento energetický zářič na třicet minut denně. Pokud by to bylo déle, nadbytek energie by tělu nedovolil zůstat v klidu na místě.

Ještě lepších výsledků je však podle něj možné dosáhnout s pyramidálním kuželem, od nějž se pozitivní energie odráží do prostrou kolem rovnoměrně, zatímco u čtverhranných pyramid vychází pouze z jejich stěn a spojnice mezi nimi jsou „hluché“. Nejvíce energie je u pyramidy koncentrováno v dolní třetině, tj. nejblíže základně, přičemž efekt je zrcadlový, takže stejné parametry lze zjistit i v prostrou pod základnou.

Pyramida s průměrem padesát centimetrů údajně působí až do okolí čtyřiceti metrů a každý ji může mít u sebe doma. K dalším účelům, například k čištění léků od nežádoucích účinků nebo pro energetické nabíjení vody v PET lahvích, lze použít i miniaturní kužely. V případě předmětů se expozice energií doporučuje po dobu čtyřiadvaceti hodin. Blažejovský všem doporučuje umístit malé pyramidální kužely také v blízkosti počítačů a televizorů, aby byl eliminován škodlivý vliv jejich elektromagnetického záření. Na mobilní telefon se malý kužel jednoduše nasadí a po dobu čtyřiadvaceti hodin se z něj nesundá a je možné provést to i na etapy.

Broušení žiletek a zázračná voda

Průkopníkem na poli zkoumání pyramidální energie byl u nás ing. Karel Drbal, který si v roce 1959 nechal patentovat zařízení na broušení žiletek - malou pyramidu, do níž se vkládá žiletka, se kterou je po opakovaném působení této energie možné oholit se až dvěstěkrát. Jeho pokusy trvaly deset let a výsledky byly poprvé zveřejněny v časopise ABC.

Václav Blažejovský nyní pod pyramidou na své zahradě nabíjí velká balení pitné vody a chce je dodávat do obchodní sítě i do restaurací. „Tato voda po svém čtyřiadvacetihodinovém pobytu v pyramidě do své molekulární struktury vstřebá léčivou energii. Je výborná nejen k pití, ale také k vaření, květiny ve váze v ní vydrží déle čerstvé a při dobrém filtračním systému není při jejím použití prý ani třeba měnit vodu v akváriu. Namočením gázy ve vodě lze zase získat účinný obklad na bolavé klouby, drobná poranění či na ekzematickou pleť.

Pyramidy v egyptské Gíze sloužily jako hrobky faraónů.

FOTO: Archiv , Právo

Při výplachu úst se zastavuje krvácení dásní atd. Každému, kdo o těchto účincích pochybuje, doporučuju, aby si to vyzkoušel sám.“

Na radu svérázného stavitele pyramid ze severních Čech jsem tedy tak učinila a na třicet minut se zcela vydala napospas energii, jejíž původ není zatím zcela prozkoumán. Co jsem cítila? Asi po dvaceti minutách se začalo ozývat zvláštní kručení v břiše, ale protože jsem byla po obědě, vím jistě, že z hladu to nebylo.